Je to strašidelný dům v kopcích za malým městečkem, jehož břehy jsou bičovány vlnami moře. Přesné místo z důvodů (vaší) bezpečnosti neprozradím. Večer vítr žene prázdnými ulicemi listí a odpadky a nad domem se stahují černé mraky. Tu a tam se zableskne a v hromu zaniká i bláznivý smích z něhož běhá mráz po zádech, takže ani nepoznáte, že se ochladilo. Dusný horký vzduch ustoupil kyselé svěžesti bouřky, zastavily se hodiny na kostelní věži, ztichly cikády a poslední okenice v městečku se zavírají. Pán (možná paní) domu vyjíždí ze skály ve svém voze, který se v ulicích promění v černou hmlu tak, jak to dělá už od dob, kdy toto místo a jeho okolí vyplenili Janovští...
