Novinky

Tongariro Alpine Crossing - Nový Zéland

Tongariro Alpine Crossing je nejfrekventovanější horský přechod na Novém Zélandu. Nachází se na severním ostrově v oblasti sopečného národního parku Tongariro. Tongariro leží zhruba uprostřed severního ostrova a tvoří jej několik vulkánů. Nejvyšší horou je Ruapehu 2797m, která je i nejvyšší horou severního ostrova. Následuje Ngauruhoe 2291m též známá jako hora osudu z Pána Prstenů až teprve potom samotná Tongariro s 1978m.

Mapa oblasti Tongariro Crossing.

Trasa se dá uskutečnit v létě i v zimě. V zimě je však žádoucí mít mačky a cepín a v případě potřeby je použít. V současnosti se uvažuje, že bude povinností (pravděpodobně už tomu tak je) být, pro absolvování tohoto treku, ve skupině s placeným průvodcem. To se však zřejmě netýká těch, kteří se účastní Tongariro Northern Circuit jehož část trasy vede i po Tongariro Crossing.

Zimní pohled na Ngauruhoe (2291m) přezdívané i Mt. Doom pro její ztvárnění hory osudu z filmového zpracování Pána Prstenů.

Přechod začíná a končí na parkovištích od sebe poměrně vzdálených (19,4 km celková délka trasy vyjde na 7 až 8 hodin), leč organizovaní průvodci vám hravě zařídí transport. Trek nevede přímo přes vrchol hory Tongariro a s organizovanou skupinou bude asi časově problém vrchol navštívit, ač se jedná jen o menší zacházku. Technicky nejde o něco obtížného a fyzicky to zvládne i podprůměrný turista. Nejvyšší bod leží kousek nad Emerald Lakes ve výšce 1868 metrů. Jeho dosažení z obou stran je fyzicky nejnáročnější částí. Ve větru a mlze se může zvýšit riziko pádu. Při pochodu kolem Ngauruhoe je možná vhodné myslet na pády šutrů z této hory. Cesta vede v dostatečné vzdálenosti, ale i tak si tu dávám raději pozor, neboť mám nepříjemné zkušenosti z výstupu na tuto horu.

Jelikož se jedná i o sopky, nelze vyloučit přírodní katastrofu. Pro lepší informace, co dělat, se informujte v DoC nebo u vašeho průvodce, abyste věděli o únikových trasách nebo přístřešcích. I přes veškerou vulkanickou činnost v oblasti je nejvyšším rizikem náhlá změna počasí. Silný vítr, sněžení a mráz vás mohou zastihnout i v létě. Nepodceňujte proto výbavu a mějte u sebe i dost vody a jídla pro nouzovou situaci. Ideální je mít v rezervě Ormus a na sobě tričko Duriel Short z novozélandské merino vlny od outdoorové značky Sheephappens.

Fotky jsou pořízeny, ze všech ročních obdobích, převážně z let 2009, 2010, 2013 a 2020.

Více o dobrodružstvích z této lokality se můžete dočíst v knihách Nový Zéland – Práce, cestování, tramping Cesta první a Cesta druhá.

 

 Michal Cigánek

 

široký banner termopradlo

 

Kaweka Forest Park - Nový Zéland

Kaweka Forest Park se nachází na severním ostrově Nového Zélandu mezi Hawke Bay a Národním parkem Tongariro. Jihovýchodně od jezera Taupo a Jihozápadně od Te Urewera. Na jih od Kaweka Range pak pohoří přechází v Ruahine Range a tedy v Ruahine Forest Park. Do místa se dá dobře dostat z Napieru po Taihape Road nebo z druhé strany od SH1, kde se silnice do Kaweky jmenuje Tihape Napier Road.

V oblasti Kaweka se dají provádět vodní sporty, lov nebo rybaření, ale nás zajímá především trampování a turistika. Strmé hory, o něco vyšší než Krkonoše jsou někde náročné na přesun. Některé cesty jsou jen těžko schůdné a prudké. Jinde se setkáme s polomy nebo sesuvy. K překonání překážek není většinou třeba nějakých horolezeckých technik nebo vybavení, ale dobrá fyzická kondice přijde vhod. Místní terén není vhodný pro úplného začátečníka a je celkem dobrou průpravou do vyšších hor. Zázemí poskytují huty (chata) a přístřešky, kterou jsou buď zdarma nebo klasicky na hut pass či tickets.

Při plánování cesty je potřeba mít na mysli, že hory jsou strmé a počasí se může, díky mořskému klima, rychle změnit. Z místních potůčků se pak mohou stát dravé říčky, které není dobré překračovat. Podmáčená půda a podemílající voda a sklon terénu může následně vést k sesuvu. Informujte se proto na stránkách www.doc.govt.nz o počasí i stavu cest. Samozřejmostí je, že nebezpečí zde může představovat i zemětřesení nebo silný vítr.

 

My se zde nacházíme v únoru 2020 a máme namířeno na horu Kaweka, která má 1724 metrů. Jedná se o první těžší výlet, který má posloužit jako trénink na obtížnější treky na jižním ostrově. Samozřejmostí je i testování výrobků Sheephappens. Brzo ráno vyrážíme od parkoviště u The Lakes. Počasí vypadá dobře. Vybíráme si cestu přes The Rogue Ridge, která se zdá snazší než strmé stoupání pod Cooks Horn. I tak nám dává výstup pořádně zabrat. Místy, kde končí porost, je i pár sesuvů, ale při výhledu na sesuvy od Cooks Horn jsme zvolili dobře. Přechod přes hřbety, směrem k The Tits, jde dobře. Je zde pár míst, kde by případná chyba mohla znamenat velké nepříjemnosti a k tomu začíná foukat velmi silný vítr. Vrcholek The Tits (1418m) raději obcházíme v závětří. Ke Kairahi (1507m) jdeme sice po větrné straně, leč částečně kryti buší. Chvíli jsme zahaleni mlhou, ale postupujeme dál. Výstup na Kairahi je provázen silnými poryvy větru. Z vrcholku pozorujeme, jak se k nám žene několik bouřkových mraků, které slibují silný déšť. Výstup nám sebral hodně sil a je jisté, že musíme změnit plán. Místo výstupu na Kaweka a následné spaní na Domine Hut, volíme sestup k Studholme Saddle Hut. Zítra můžeme vystoupit na Mad Dog Hill a pokračovat v cestě. Na Studholme Saddle Hut, který je kryt okolními horami a lesíkem, docházíme těsně před setměním. Jsme unavení a jen co sundáme batohy, tak se dá do obrovského deště. Venku je tma jako v ranci. Posloucháme běsnící přírodu, vichr a padající vodu a u mapy vymýšlíme další plán. Přesun na Mackintosh hut, který nebude snadný, ale je to, v současné situaci, jediná možnost.

Ráno je klidné, takže slyšíme jen bublající potok. Obloha je zatažená a slibuje další přeháňky. Pršet však začne, až když se nám podaří dostat přes zamlžené Kaweka Range po těžkém výstupu, a překonání silného větru. Přecházíme buší po Mackintosh Spur Track. Cesta to není jednoduchá. Občas se jedná téměř o horolezectví. V několika místech hrozí pády někam do hlubin, kam ani nemůžeme přes mlhu dohlédnout. Voda na nás padá shora velkými cáry, ale i ze stran a díky větru i zespodu. Když se chytáme skal, kamenů či kmenů, tak nám teče do rukávů až do podpaží. Pružné svetříky Ormus dostávají zabrat, ale plní svojí funkci skvěle. Při prudkém sestupu nás bolí kolena tak, že Petra sestupuje pozpátku, což je vlastně mnohem bezpečnější. Konečně přicházíme na náhorní plošinu po které je to k Mackintosh hutu víceméně po rovině, avšak po rozbahněné cestě, která znemožňuje rychlý přesun. Stále prší, nicméně v hustém porostu už tolik nefouká. Příchod do chaty je doslova vykoupením. Tahle cesta nám dala pořádně zabrat.

Další den věnujeme odpočinku, koupáním v nedaleké tůni, úklidu hutu a přípravě dřeva. Péťa dokonce umyla i okna a stěny hutu a vymetla prach z postelí.

Následující den, se naprosto zničení, vydáváme na Mackintosh Car Park, ze kterého je to jen kousek k našemu autu. Až na přechod hlubokého údolí Tetaukuri River a jednoho sesuvu je to, oproti Kaweka Range, odpočinkový výlet.

Michal Cigánek

 

 
 
široký banner termopradlo
Nové hodnocení

Nově je (od 1.1. 2023) možné hodnotit produkty a obchod pouze po ověření e-mailu a pouze u registrovaných uživatelů.

Stránka 1 z 17 - 51 položek celkem