Kaimai Mamaku se nachází na severním ostrově Nového Zélandu pod poloostrovem Coromandel mezi městečkem Te Aroha a městem Tauranga. Původní „forest park“ získal statut tzv. „conservation park“, nicméně se často ještě setkáme se starým názvem. Zvláště pak ve starších mapách. Tuto protekci si vysloužil nejen tím, že se tady nachází stromy kauri (damaroň jižní), ale také pro několik historických dolů. Skutečnost rozsáhlého kácení kauri, následně vedla k tomu, že se v těchto místech nachází mnoho starých železničních tratí, jež sloužily k převozu vytěženého dřeva. Při přechodu pohoří Kaimai si tedy, krom hustého lesa, skalních výstupků, hor a řek, užijeme i staré zarostlé dřevorubecké památky.
Mapa části Kaimai Mamaku.
Tuahu Kauri.
Mimo železničních mostů, tunelů, svršků a spodků si můžeme prohlédnout, kterak buš pohlcuje i staré pily či opuštěná lesácká a hornická obydlí. Svoje si užijí i ti, které zajímá těžba zlata nebo fandové starých parních strojů.
Jeden z výtahů železničních vozíků.
Železniční trať pohlcovaná buší.
Je pravdou, že se stromy kauri nalézají především v oblastech Northlandu, ale řadu jich spatříte i zde. Ten největší a nejznámější je patrně Tauhu. Pokud jste o nich nikdy neslyšeli, tak se jedná o jeden z největších stromů světa. Zajímavý je zejména tím, kterak se od země až do koruny nemění jeho tloušťka kmene. Tato vlastnost právě vedla k jeho obrovské těžbě.
Do této divočiny můžete podnikat i jednodenní výpravy. Zmínit bych měl okruh Lindermanns Loop Track a Tuahu Track k již zmíněnému kauri stromu. Ty jsou dobře přístupné ze silnic od Katikati. Ze strany od Te Aroha je mnoho cest, kde se nachází různé kolejové výtahy do strmých svahů a jeden z parních strojů. Můj oblíbený je však Waitawheta Tramway Track, kde jdete podél železnice až k úžasnému Waitawheta Hut. K němu se nejsnáze dostanete po silnicích ze severu.
Při vícedenním trampování rádi složíte hlavu, jako na mnoha místech Nového Zélandu, v některém z hutů (více o hutech zde) nebo přístřešku či využijete zázemí kempu.
Tuahu Kauri.
Tuahu Kauri.
Kromě běžných turistů a trempů se zde můžeme setkat i s lovci. Bájné podivíny, kteří se skrývají před civilizací, raději nehledejte. Jednak o vaší přítomnost nestojí, a navíc byste se mohli stát obětí nějaké z pastí, nastražených těmi, kdož zde, tajně v buši, pěstují marihuanu. Toto je však už zřejmě minulostí, leč historky o hrůzách místní buše stále kolují kolem ohňů. Příroda je tu krutá a nevyzpytatelná a i v Kaimai Mamaku je třeba brát zřetel na osobní bezpečnost. Proto dejte vždy někomu vědět, kam se chystáte, a kdy se vrátíte. Podmáčené svahy se můžou dát do pohybu i bez zemětřesení a z menšího potoka se, za prudkého deště, lehce stane nebezpečná říčka. V takových situacích neriskujte brodění a počkejte, až voda opadne. Pozor, někdy nemusí pršet přímo nad vámi. Stačí, když vydatně zapršelo někde proti proudu. Jak voda z přívalových dešťů rychle stoupne, tak i rychle opadne. K dobré výbavě do tohoto místa poslouží oblečení z novozélandské merino vlny outdoorové značky Sheephappens. Například ponožky Sandstorm Trek nebo trenýrky Mithril Coil. Fotky jsou pořízeny v letech 2010, 2013 a 2020. Pokud vás článek zaujal, tak ho můžete nejen sdílet na sociálních sítích, ale dozvědět se více v knihách Nový Zéland – Práce, cestování, tramping Cesta první a Cesta druhá.
