Zpět do obchodu

Registrace

Let IranAir

Hodně lidí zajímá, jaké to bylo letět s IranAir. Protože si to přesně nepamatuji, a vyprávím to vždy trochu jinak, tak jsem sem dal úryvek z deníku, kde to mám nejpřesněji zachycené.

Letadlo se líně rozjíždělo po startovací dráze a skoro mně připadalo, že se mu do vzduchu moc nechce. Když se začalo líně zvedat ze země, škrtlo zadkem o dráhu. Hrklo ve mně a pár lidí v letadle heklo. Letuška však byla v klidu a její úsměv, který říkal: „ale to se stává denně“ mě nechal klidným. Jak jsem se později dozvěděl, tak se toto opravdu občas stane. Let IranAir probíhal jinak celkem bez problémů, dostali jsme svačinku a zanedlouho se schylovalo k přistání. Letuška se opět usadila vedle, a pak se to stalo. Když dělal pilot jeden z náklonů, začalo v letadle divně praskat a dunět. Možná se jednalo o podvozek, ale mě v tu chvíli přišlo, že se trupem letadla valí obrovská koule. Skoro se mi zdálo, že mně i nadzvedla nohu, jako když v kanoi najedete na balvan. Ten zvuk připomínal bílou kouli, když trefíte do díry a valí se kulečníkovým stolem. Přiznávám se, že jsem měl, jak se říká lidově „bobky“. V letadle to začalo skřípat a já si snažil vnutit myšlenku, že se jedná o podvozek, zatímco někdo vzadu křičel: „Alláh“. Když jsme dokroužili nad letištěm a šli na sestup, tak sem z výrazu té výborné „herečky“ letušky nic nepoznal. Je to koneckonců jejich práce. Znovu se však koule valila trupem. Čekal jsem všechno jen ne to, že hladce a bez problému přistaneme, a že prádlo zůstane suché. „UF“ pomyslel jsem si, „uf“ vypadlo z některých cestujících. Jsme v Isfahánu.
16711840_1259298810814780_6641108908788333615_n
Zpět do obchodu