Příběh Sheephappens
Poprvé jsem viděl stříhání ovcí na Novém Zélandu v roce 2009. V dřevěné stodole (shearing shed) od nízkého stropu viselo několik pákových zařízení, do kterých si střihači propojili strojky a začali stříhat. Ovce jim z ohrady pouštěly mladé holky a začal závod. Opravdu to vypadá jako soutěž, protože chlapi nejsou placeni od hodiny, ale od kusu a snaží se za hodinu ostříhat co nejvíce ovcí. Ženy, které vlnu odebírají, se musí také ohánět, leč nebojují u toho s 40 až 60 kilovým zvířetem.
Střihači v akci
V roce 2010 jsem pomáhal se stříháním ovcí na jedné malé novozélandské rodinné farmě. Měli propracovaný systém, který si předávali z generace na generaci, a spíše než na svaly střihačů, spoléhali na zařízení, usnadňující jim práci. Při této dřině jsme stříhali několik set ovcí za den, vážících od čtyřiceti do šedesáti kilo.
Ovci bylo nutné vyndat z chodby, pomocí boční sklápěcí stěny, ve které jsou zvířata seřazena za sebou. Následovně upevněna do pout a natažena provazem, aby byla rovně a mohla být ostříhána. Pak je ovce sundána a umístěna do kotce. Mnoho ovcí se bojí a tak si to užije i střihač – zvláště, když se holka vyválela v bodláčí nebo v různých jiných věcech. Může se stát i spousta překvapivých věcí, které vás i pobaví.
Jeden ze stolů sloužící ke stříhání ovcí
A tehdy, při této práci, jsem vyslovil ono slovo, „sheephappens“. Což v překladu znamená něco jako: „ovce se stane“, kde ovce nahrazuje jiné anglické, velmi podobné slovo s významem, že špatné věci se zkrátka stávají. Mé slovo následovně posloužilo jako název pro nově vznikající značku, která s ovcemi nepřímo souvisí.
Fiordland National Park - Nový Zéland
