Petra Kubcová
Svoje první léto venku, ve stanu u řeky s lodí, jsem prožila, když mi bylo pět měsíců.
Naši rodiče nás naučili žít venku a milovat to, táta byl učitel, a tak jsme každé prázdniny trávili na vodě, nebo na lyžích, podle roční sezóny. A to mi už zůstalo. Není větší luxus, než usínat s pohledem na nebe, nebo do ohně a není chutnější kafe, než to, co si vypiješ ve spacáku, ještě vlhkým od rosy.
Mám ráda mám zvuk vody, co naráží do boku lodě, praskání dřeva v tu chvíli, kdy promzlej vejdeš do hatu, chuť čaje s citronem z termosky, když odpočíváš na treku, pohled na mraky pod sebou a slunce, co se láme na bílým sněhu a vůni ozónu v horkým zimním dni na horách. Taky mám ráda tu chvíli, kdy večer s lodí přirazíš ke břehu a ještě ten zvuk, když hrana lyže sjede přes správně hutnej sníh.
Ráda fotím ptáky, co ignorují mojí přítomnost a rozcestníky na dlouhejch cestách – jo a vlny v oceánu, když se lámou.
No a mám ráda světlý norský noci a taky tmu nad oceánem, když jsi někde na konci světa – a světově proslulý Tuatapérský klobásky, i ty obalený, taktéž světově proslulý.
Fotografie:
