Švýcarsko - mezi St. Moritz a Pontresina
V předchozím článku jsem psal o tom, jak jsem v létě vzdal výstup na Piz Corvatsch (3451) a zabivakoval v údolí. Jak to ale bylo dál?
Ještě večer jsem si uvařil večeři a četl si. Když už byla tma, tak jsem pozoroval hvězdy nad sebou a blesky nad protějšími svahy. Pak jsem zabezpečil všechna místa proti dešti a spal. Zdálo se mi, že nademnou jezdí vlak (trať tu nebyla) a dělá rámus a lehce jsem se probíral až jsem měl pocit, že se snad na mě valí kameny. Rány jako když se utrhne svah. I země se hýbala jako při zemětřesení. Vjela do mě bázeň, že jsem si snad špatně vybral místo k bivaku a padá na mě lavina. Probudil jsem se vyděšený k smrti, popadl boty do ruky, a už jsem chtěl skákat k nedalekému stromu nad nímž bych se mohl skrčit pod menší skalisko. Ale bylo ticho jako v kostele. Ani hromy už neburácely a jen tu a tam jsem ve tmě zahlédl záblesky. Bouřka byla daleko, daleko za Sv. Mořicem.
Ulehl jsem znovu do vaku a spal až do pěti, kdy mě probudil slabší déšť. Slabý, ale vytrvalý. Asi v sedm hodin, kdy stále lehce pršelo, jsem se rozhodl vstát. Přes pončo jsem vyklouzl ven a přemístil se pod smrk, kde tolik vody napadalo. Uvařil jsem si snídani, zabalil a vyrazil směr Pontresina.
