Srpen 2020 a my vyrážíme na další zimní trek na jižním ostrově Nového Zélandu. Tentokrát obcházíme jezero Rotoiti v národním parku Nelson Lakes. Opět testujeme naší značku oblečení z novozélandské merino vlny outdoorové značky Sheephappens, kterou vyrábíme v České republice, ale vlna pochází z novozélandských ovcí merino. Počasí nám nedovoluje vylézt nikam vysoko. Prší. Spíše leje. V nepromokavých oblečcích se sápeme na Coldwater Hut. Přicházíme dříve než bychom dorazili, kdybychom mohli fotit a dávat si přestávky. V hutu je krb, tak sbíráme dřevo a rozděláváme oheň. Asi po hodině přichází parta kaličů. Tři mladí kluci, popíjejí, paří a hulí. Dělají vylomeniny, ale tak legrační a upřímně dětské, že jim to ani nemáme za zlé. Druhý den odcházíme brzo, ale víme, že mají kluci namířeno na stejný hut, takže i tento večer je párty, ale už neprší.
Kluci vyráží na lov. Jeden má vzduchovku, druhý prak a třetí nemá nic, tak dostává aspoň kuličku z praku, aby ji mohl třeba mrsknout po jelenovi. Včera slibovali, že uloví králíka a nic z toho nebylo, leč dnes se jim daří. Přibíhají do chaty celí nadšení. Tentokrát s úlovkem. Nejzkušenější z nich třímá něco v natažených rukách v dlani a běží s tím v podřepu směrem k hutu. Ostatní se radují: "hurá, máme ji". Otvírají dveře a v padnou do místnosti.
"Rychle připrav hrnec!"
"Dej tam vodu."
"A ještě kus dřeva ať na něj může vylézt."
"Budeme ji říkat Gary!"
"Ne bude to Georg!"
"Ještě padesát a můžeme si uvařit polévku."
Přišli jsme se podívat, co to kluci mají a ti se chlubí, že chytili žábu. Opravdu malou žábu, kterou si hned pojmenovali George.
Třetí den je krásně a my se vracíme. Pršet začne až odpoledne, když přicházíme na parkoviště a jsme odměněni duhou, které se klene jako brána na jezerem.
