Zpět do obchodu

Registrace

Caples a Greenstone - Nový Zéland

V roce 2020 jsme trampovali po jižním ostrově Nového Zélandu a toto je příběh z naší šesté výpravy.
Jde o treky Caples a Greenstone, o kterých jsem psal vícekráte. Jsou popsány na facebooku, a pak samozřejmě i v knize Nový Zéland - práce, cestování, tramping Cesta druhá. Tyto dva treky patří mezi nejhezčí na Novém Zélandu a možná i proto se jim budu v budoucnu opět věnovat a zcela jistě je opět navštívím, pokud bude příležitost. Oba mají dohromady nějakých 60 km, a na Nový Zéland můžu říct, že jde z většiny o celkem upravenou cestu s nikterak složitým terénem. Dá se však počítat, že v několika úsecích bude docházet k dalším sesuvům, nicméně vzhledem k oblíbenosti počítám i s větším zaměřením DoC o správu a úpravu těchto cest. Caples a Greenstone najdeme na jihu jižního ostrova mezi národním parkem Mt. Aspiring a národním parkem Fiordland. Jde o dvě údolí, ve kterých se nalézají stejnojmenné řeky. Z jihovýchodu spojuje obě cesty řeka Greenstone a na severu sedlo McKellar. Oba treky se tedy dají propojit v okruh. Přístup na tento okruh lze uskutečnit od jezera Wakatipu, z Mavora Walkway, který spojuje Greenstone s jezery Mavora a z populárního treku Routeburn. Pozor v dnešních dnech je přístup od severu (Routeburnu) pravděpodobně stále znemožněn díky povodním z ledna 2020. Pár km jižní části Greenstone je i součástí Te Araroa, kde dál pokračuje na Mavoru.
My se zde nacházíme koncem měsíce června a těšíme se na krásné výhledy na zasněžené hory. Je zima a prší, ale počasí se má v následujících dnech vybrat. Postupujeme na Caples Hut a dáváme jen drobnější přestávku pod jedním převisem. Jinak chladné počasí, kromě nepromokavých oděvů, řešíme svetříkem Ormus, trikem Duriel Short a Petra Duriel Long.
Caples Hut je nový asi pět let starý. Posledně jsem zde spal na původním. Jsou tu s námi dva lovci a večer přišla ještě jedna trempka. Druhý den zůstáváme, protože je stále ošklivo a trávíme den obchůzkami po okolí a přípravou dřeva. Nasušili a připravili jsme tolik dříví, že když přišel jeden lovec z obchůzky, tak žasl, kolik jsme ho připravili: „oh my God, firewood, firewood everywhere“.
Třetí den je naprosté jasno. Vyrážíme ještě za tmy, přes McKellar Seddle na McKellar Hut. Spoustu času trávíme v sedle focením a kocháním. Na Hut přicházíme asi hodinu před setměním, takže někdy před pátou. Ihned jdeme na dřevo, dokud je ještě trochu světlo. Je tu už parta kiwíků, kteří s námi byli i jednu noc na Caples Hut, ale zatím se jim nepovedl rozdělat oheň. Pár žhavých klacíků už tam sice měli, ale jinak byli naprosto bezradní. Ihned, jak mě viděli, tak se začali radovat, že se i určitě podaří rozdělat oheň a radují se, že neumrznou. Ano, celé údolí je pokryté jinovatkou a ledem a zamrzla i voda v nádrži u srubu. Lámu malé klacíky a ze žhavých, které už v kamnech jsou, rozfoukávám oheň. Kiwici se radují a děkují mi. Já jim však oponuji: „to vy ste rozdělali oheň, to je vaše zásluha, vždyť já jen přiložil pár klacíků". Za chvíli už kamna hučí, sedíme u nich a já skládám kolem dokola pyramidy na sušení dalšího dřeva. Vaříme, povídáme si a libujeme si jaké je v místnosti vedro.
Další den, už za hrošího počasí jdeme na Greenstone Hut. Vyrážíme však později spíš krátce před polednem. Opět je zde, až na pár sesuvů a podemletých břehu, celkem pohodlná cesta. Když přicházíme za noci na chatu, tak nás vítají kiwíci, které známe, ale i které neznáme, protože nás znají z doslechu. Naše pověst se šíří novozélandskými údolími jako tamtamy.
Dalšího dne končíme za krásného počasí u jezera Wakatipu.
 
 
 
 

 Široký trička 2

Zpět do obchodu