Je konec měsíce července roku 2020, když podnikáme naše jedenácté dobrodružství z jižního ostrova Nového Zélandu. Jsme sice uprostřed zimy, ale je to zima dosti mírná. Opět testujeme naší značku outdoorového oblečení z novozélandské merino vlny od značky Sheephappens, kterou vyrábíme v České republice, ale vlna pochází z novozélandských ovcí merino. Dobře se osvědčuje pružný Ormus z velmi silného materiálu, takže o něm můžeme mluvit už jako o tenčím svetru. Také ponožky Waterwalk, které nám pomáhají zdolat místní brody.
Na horách je bohužel méně sněhu a do novozélandské přírody se sjíždí více místních. Nejen kvůli podzimnímu lockdownu, ale také proto, že dostali o 1 den volna navíc. Někteří vám také poví, jak letos vyrazili v zimě proto, aby se nabažili divočiny bez turistů, aniž by tušili, že zimní měsíce zde zejí prázdnotou i v jiných letech. Když jsme tedy po trempu v kempu v blízkosti jezera Sumner, je zde asi 20 možná 40 lidí, kteří paří ve velkých stanech a vzdorují silnému větru s námi.
Právě jsme se vrátili z dvoudenního výšlapu, který jsme původně plánovali na 3 dny, ale nakonec jsme spali jen na jednom z hutů a druhý den došli zbytek. V druhé polovině nás čekalo asi 41 brodů přes říčku Jollie Brook, která měla mírnější nadstav. Nevím přesně kolik brodů to bylo, protože jsem je ze zajímavosti začal počítat až asi při sedmém. Několik úseků jsme však šli pouze řekou a asi dvakrát jsme se museli prodírat džunglí, abychom se dostali přes různé úseky, kde příroda natropila spouště, kterými se jít nedalo. Mnoho částí jsme šli jen tam a zase zpátky, jelikož se nedaly projít. Konec treku jsme zdolávali za tmy jen s čelovkami, abychom se konečně dostali k silnici (respektive k šotolině) a došli až k autu.
