Kaweka Forest Park se nachází na severním ostrově Nového Zélandu mezi Hawke Bay a Národním parkem Tongariro. Jihovýchodně od jezera Taupo a Jihozápadně od Te Urewera. Na jih od Kaweka Range pak pohoří přechází v Ruahine Range a tedy v Ruahine Forest Park. Do místa se dá dobře dostat z Napieru po Taihape Road nebo z druhé strany od SH1, kde se silnice do Kaweky jmenuje Tihape Napier Road.
V oblasti Kaweka se dají provádět vodní sporty, lov nebo rybaření, ale nás zajímá především trampování a turistika. Strmé hory, o něco vyšší než Krkonoše jsou někde náročné na přesun. Některé cesty jsou jen těžko schůdné a prudké. Jinde se setkáme s polomy nebo sesuvy. K překonání překážek není většinou třeba nějakých horolezeckých technik nebo vybavení, ale dobrá fyzická kondice přijde vhod. Místní terén není vhodný pro úplného začátečníka a je celkem dobrou průpravou do vyšších hor. Zázemí poskytují huty (chata) a přístřešky, kterou jsou buď zdarma nebo klasicky na hut pass či tickets.
Při plánování cesty je potřeba mít na mysli, že hory jsou strmé a počasí se může, díky mořskému klima, rychle změnit. Z místních potůčků se pak mohou stát dravé říčky, které není dobré překračovat. Podmáčená půda a podemílající voda a sklon terénu může následně vést k sesuvu. Informujte se proto na stránkách www.doc.govt.nz o počasí i stavu cest. Samozřejmostí je, že nebezpečí zde může představovat i zemětřesení nebo silný vítr.
My se zde nacházíme v únoru 2020 a máme namířeno na horu Kaweka, která má 1724 metrů. Jedná se o první těžší výlet, který má posloužit jako trénink na obtížnější treky na jižním ostrově. Samozřejmostí je i testování výrobků Sheephappens. Brzo ráno vyrážíme od parkoviště u The Lakes. Počasí vypadá dobře. Vybíráme si cestu přes The Rogue Ridge, která se zdá snazší než strmé stoupání pod Cooks Horn. I tak nám dává výstup pořádně zabrat. Místy, kde končí porost, je i pár sesuvů, ale při výhledu na sesuvy od Cooks Horn jsme zvolili dobře. Přechod přes hřbety, směrem k The Tits, jde dobře. Je zde pár míst, kde by případná chyba mohla znamenat velké nepříjemnosti a k tomu začíná foukat velmi silný vítr. Vrcholek The Tits (1418m) raději obcházíme v závětří. Ke Kairahi (1507m) jdeme sice po větrné straně, leč částečně kryti buší. Chvíli jsme zahaleni mlhou, ale postupujeme dál. Výstup na Kairahi je provázen silnými poryvy větru. Z vrcholku pozorujeme, jak se k nám žene několik bouřkových mraků, které slibují silný déšť. Výstup nám sebral hodně sil a je jisté, že musíme změnit plán. Místo výstupu na Kaweka a následné spaní na Domine Hut, volíme sestup k Studholme Saddle Hut. Zítra můžeme vystoupit na Mad Dog Hill a pokračovat v cestě. Na Studholme Saddle Hut, který je kryt okolními horami a lesíkem, docházíme těsně před setměním. Jsme unavení a jen co sundáme batohy, tak se dá do obrovského deště. Venku je tma jako v ranci. Posloucháme běsnící přírodu, vichr a padající vodu a u mapy vymýšlíme další plán. Přesun na Mackintosh hut, který nebude snadný, ale je to, v současné situaci, jediná možnost.
Ráno je klidné, takže slyšíme jen bublající potok. Obloha je zatažená a slibuje další přeháňky. Pršet však začne, až když se nám podaří dostat přes zamlžené Kaweka Range po těžkém výstupu, a překonání silného větru. Přecházíme buší po Mackintosh Spur Track. Cesta to není jednoduchá. Občas se jedná téměř o horolezectví. V několika místech hrozí pády někam do hlubin, kam ani nemůžeme přes mlhu dohlédnout. Voda na nás padá shora velkými cáry, ale i ze stran a díky větru i zespodu. Když se chytáme skal, kamenů či kmenů, tak nám teče do rukávů až do podpaží. Pružné svetříky Ormus dostávají zabrat, ale plní svojí funkci skvěle. Při prudkém sestupu nás bolí kolena tak, že Petra sestupuje pozpátku, což je vlastně mnohem bezpečnější. Konečně přicházíme na náhorní plošinu po které je to k Mackintosh hutu víceméně po rovině, avšak po rozbahněné cestě, která znemožňuje rychlý přesun. Stále prší, nicméně v hustém porostu už tolik nefouká. Příchod do chaty je doslova vykoupením. Tahle cesta nám dala pořádně zabrat.
Další den věnujeme odpočinku, koupáním v nedaleké tůni, úklidu hutu a přípravě dřeva. Péťa dokonce umyla i okna a stěny hutu a vymetla prach z postelí.
Následující den, se naprosto zničení, vydáváme na Mackintosh Car Park, ze kterého je to jen kousek k našemu autu. Až na přechod hlubokého údolí Tetaukuri River a jednoho sesuvu je to, oproti Kaweka Range, odpočinkový výlet.
