Je září 2020, my opouštíme jižní ostrov a Petru opouští bolesti zad se kterými musela k místním doktorům. Naštěstí máme cestovní pojištění do zahraničí, takže jsme se vyhnuli komplikacím, po kterých by naše peněženky zaplakaly. Pokud takové zrovna sháníte, tak klikněte na odkaz zde: pojištění do zahraničí. Bez pojištění skutečně nikam nejezděte, i když si třeba říkáte, že se vám nemůže nic stát.
Nyní se však pojďme vydat na další dobrodružství, a to do národního parku Whanganui. Tento park je ponejvíce znám sjížděním stejnojmenné řeky, ale my se vydáváme do místních hustých křovisek, lesa a dalšího hustého porostu, kterému můžeme říkat džungle.
Hned na začátku nás vítá úžasný pohled na Tongariro národní park a jeho Ngauruhoe 2291m (Hora osudu z Pána Prstenů) a Ruapehu 2797m, které mají zasněžené vrcholky. Pokračujeme po Matemateonga treku směrem na Omaru Hut. Cesta je to poměrně snadná, takže jsme na Omaru brzo a můžeme se věnovat přípravě dřeva do kamen.
K večeru přichází tři lovci. Dva chlapi s mladým klukem, který si vyrazil v holinkách, čehož velmi litoval neboť si odřel nohy do krve. Druhý den vyrážíme o něco později, jelikož uklízíme nepořádek po lovcích, kteří se ani nezapsali do knihy, protože za hut neplatili, což je pěkná lumpárna. Taky se určitě nechtěli chlubit tím nepořádkem a odpadky. Jenže nezapsat se do knihy navíc ztěžuje práci případných záchranářů, kteří po vás půjdou pátrat, když se stane nějaké neštěstí. A o neštěstí tu není nouze, jelikož jsou místní svahy podmáčené a můžou se kdykoliv utrhnout. Zejména po prudkých deštích. Nebo když sklouznete z cesty z prudkého svahu, tak může být, o pořádnou polízanici také postaráno.
My se vydáváme na Pouri Hut. Cesta už je zarostlejší, bahnitější a záludnější. Místy je třeba si dávat pozor, aby nedošlo k nějakému nechtěnému skluzu. Když procházíme kolem hory Humphries, tak se dává do lehkého mrholení, které přechází v silnější déšť. Po našem příchodu na Pouri (na fotce) se dalo do opravdového lijáku. Jsou tu opět ti lovci, kteří po cestě trefili nějakého kňoura a jeho čumák uřízli a přilepili na místní značení. To asi abychom viděli, jací jsou borci, když mají flinty a psy.
Další den už se vydáváme zpět, protože po prudkém nočním dešti větřím, že by se místní svahy mohly dát do pohybu, zvláště pokud bude nadále pršet, a nemuseli bychom se odtud dostat. Skutečně cestou zpět musíme překonat jeden sesuv, který tu včera nebyl. Přechod přes sesuté stromy byl nemožný, ale dalo se to obejít spodem, kde nebyl tak hustý porost. Na Omaru ještě přečkáváme další déšť, který se v noci proměnil v liják, takže jsme vlastně rádi, že jsme nepokračovali dál.
Michal Cigánek